Koupací kačenky jsou oblíbenými hračkami do vany a díky jejich žluté barvě si je vybaví snad každý. Právě ty (a další hračky) už ovšem několik desetiletí také brázdí světové oceány, a dokonce přitom pomáhají vědeckému výzkumu!
Neuvěřitelný příběh koupacích kačenek a dalších hraček
Psal se 10. leden roku 1992. V tento den se v Tichém oceánu pohybovala kontejnerová loď, která přepravovala zásilku hraček z Číny. Tentokrát však nešlo vše podle plánu a během bouře skončil nakonec jeden z kontejnerů v moři. Z něj se dostalo „na svobodu“ zhruba 29 tisíc gumových zvířátek, a to včetně žlutých kachniček (další byli bobři, žáby a želvy). Tím začalo jejich velezajímavé dobrodružství, které trvá v podstatě dodnes.
Pouť světovými oceány začala pro gumové kachničky a další zvířátka zhruba uprostřed Pacifiku (viz mapa pohybu). Jejich „hejno“ ovšem nebylo tak úplně kompaktní, a tak se hračky brzy rozdělily. Jedna část se vydala na jih k pobřeží Indonésie a Austrálie, další navštívila jihoamerické pobřeží, ovšem nejzajímavější byla třetí skupina, jež zamířila na sever, nedbaje zdejšího nehostinného klimatu.
Tato skupina již na konci roku 1992 dorazila k břehům Aljašky. Po pár letech a dalším pohybu na severu ovšem došlo k nejhoršímu – gumová zvířátka na několik let zamrzla v ledu. Až v roce 2000 se uvolnila a pokračovala ve svém putování, a to skrze Severní ledový oceán do Atlantiku (v roce 2001 se např. vyskytovala na místě potopení legendárního Titaniku), po jehož přeplutí se dokonce dostala na Island a do Velké Británie.
Pohyb gumových zvířátek z pohledu vědy
Samozřejmě že postupem času gumových zvířátek ve světových oceánech ubývalo, mnohá totiž byla vylovena (i díky zájmu sběratelů), další zničena mořskou vodou. Přesto ještě některá své dobrodružství neukončila. Mimoděk se přitom stala nedílnou součástí vědeckého výzkumu, neboť pomáhají pochopit pohyb vody v oceánech. Vědcem, který je se zkoumáním pohybu kačenek a dalších hraček spojován nejčastěji, je Curtis Ebbesmeyer.
Jak vidno, celý tento neuvěřitelný příběh není pouze k pousmání, má totiž i pozitivní dopad pro lidské poznání. To se ve většině případů, kdy se střetnou produkty lidské civilizace s vodstvem Země, rozhodně říci nedá – viz např. plovoucí pás odpadků v Tichém oceánu. A ještě jedna zajímavost na závěr. Zatímco díky slunci a mořské vodě jsou dnes žluté kachničky a červení bobři bílé barvy, modré želvy a zelené žáby mají barvu stále stejnou.