Recyklační značky jsou dnes natolik všudypřítomné, že už většina lidí ví, nebo alespoň částečně tuší k čemu se vztahují. Proto se podíváme spíše na méně známé podrobnosti a zároveň si řekneme, zda je jejich používání povinností.
Proč vůbec recyklační značky existují?
Recyklační značky, které jsou k nalezení na obalech či jednotlivých výrobcích, mají jeden jediný úkol, a to usnadnit třídění odpadů spotřebitelům. Eliminují se jimi tedy zároveň komplikace, ke kterým může docházet vinou vyhazování jednotlivých materiálů do nesprávných popelnic či kontejnerů.
Základem recyklačních značek je trojúhelník, jenž je složen ze tří šipek, které na sebe navazují. A stejně jako starodávný symbol Uroboros, jenž představuje hada či draka stočeného do kruhu a požírajícího svůj vlastní ocas, se jedná o symbol cykličnosti. Proto ostatně pojem „recyklace“.
Existují přitom dva typy těchto trojúhelníků. Ten s nevyplněnými čarami označuje výrobky či obaly, jež jsou zhotoveny z recyklovaných materiálů. Zato trojúhelník s vyplněnými čarami označuje výrobky a obaly určené k recyklaci. Uvádět tuto variantu je přitom pro výrobce povinností dle normy ČSN 770052-2, ovšem vztahuje se pouze na některé materiály (viz níže).
U trojúhelníku musí být v každém případě rovněž číselné nebo písemné označení druhu materiálu, přičemž někdy se používají obě varianty (číslo i písmena). Informací o tom, co každá recyklační značka vlastně znamená, je dostatek, takže se zde této problematice věnovat nemusíme.
Jsou aktuálně recyklační značky povinností?
Otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. To se dnes totiž liší dle jednotlivých materiálů. Z hlediska legislativy každopádně o tomto značení hovoří zejména zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. a rovněž zákon o obalech č. 477/2001 Sb. Označování obalů přitom zároveň upravuje technická norma ČSN 77 0052-2.
Podle této normy se povinnost identifikačního značení vztahuje na obaly a jejich součásti, které jsou vyrobeny z kovů, plastů a kombinovaných materiálů. Naopak označování obalů z ostatních materiálů (dřevo, papír, sklo, textil), u kterých je každému víceméně jasné, z čeho jsou vyrobeny, je v současné době dobrovolné.