Komunální odpad

Předtím, než se začneme komunálním odpadem zaobírat detailněji, je na místě definovat si komunální odpad jakožto pojem. Komunálním odpadem se na základě zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech rozumí takový odpad, který vzniká běžnou činností fyzických osob na území obce. Jinou definicí, avšak obecně platnou je ta, že komunální odpad je odpad z domácností, živnostenské a podnikatelské činnosti, odpady z úřadů a to včetně složek separovaného sběru.

Bavíme-li se o komunálním odpadu, pak je potřeba zaměřit se i na jeho nejvýznamnější složku – biologicky rozložitelný odpad. Biologicky rozložitelným odpadem (častěji označován jako bioodpad) je organický odpad, který je schopen rozkladu mikroorganismy a to buď za přítomnosti kyslíku (aerobní rozklad), či bez něj (anaerobní digesce).

Dalším nezbytným pojmem pro pochopení této problematiky komunálního odpadu a zejména bioodpadu je kompost, popřípadě kompostování. Kompostování je biologická metoda recyklace bioodpadu. Při kompostování vzniká kompost se svou nejúrodnější složkou – humusem. Největší uplatnění nalezne kompost v zemědělství, při rekultivace zeleně, či údržbě zahrad. Díky kompostování je bioodpad jediným druhem odpadu, který je 100 % recyklovatelný.

Nakládání s komunálním odpadem

Na základě údajů Ministerstva životního prostředí je drtivá většina komunálního odpadu zpracována metodou skládkování, tzn. uskladnění odpadu na místa k těmto účelům zřízeným, kde s odpady bude nakládáno na základě legislativy. Tímto způsobem končí takřka veškerý odpad, který umístíme do popelnic. Za účelem snížení objemu skládkovaného odpadu se provádějí mnohé osvětové kampaně, které mají občany podnítit například k tomu, aby bioodpad zpracovávali vlastními zdroji k pozdějšímu užití, či odpad třídili (separovali) do kontejnerů za účelem recyklace.

Velmi často debatovaným tématem v souvislosti s komunálním odpadem je právě zmíněná separace jednotlivých složek komunálního odpadu do barevných kontejnerů za účelem znovuzpracování vyseparované složky a její začlenění do dalších výrobních postupů. Nejběžněji se setkáváme s kontejnery modré, žluté a zelené barvy. Modrý kontejner slouží ke sběru papíru, avšak nepatří sem znečištěný papír, či papírové kartony. Žlutý kontejner je zřízen za účelem sběru plastů, nejčastějším plastem jsou PET lahve. Před vhozením PET láhve se doporučuje sešlápnout tak, abychom zmenšili její objem, díky čemuž bude moci kontejner pojmout lahví více. Zelený kontejner je určený ke sběru skla. Do zeleného kontejneru nepatří zrcadla, keramika, či autoskla.

Produkce bioodpadu a jeho složky

Do bioodpadu můžeme zařadit takřka veškerý organický odpad jako plevel, zbytky ovoce a zeleniny, trávu, rostliny, piliny, hlínu z květináčů a další. Podíl biologicky rozložitelného komunálního odpadu (BRKO) v celkové produkci komunálního odpadu činí aktuálně přibližně 40%. Toto číslo je relativně vysoké, pokud si uvědomíme, že kdo takovýto odpad produkuje, může jej obvykle i zpracovat – vyrobit si kompost a následně jej využít jako hnojivo.

Problematikou značného podílu bioodpadu v komunálním odpadu se zabývá i Operační program Životního prostředí, který počítá s vybudováním komunitních kompostérů v bytových zástavbách, tak aby lidé bez své zahrady mohli využívat vlastní kompost za účelem údržby společných zelených ploch. Operační program se dále zabývá podporou lidí s vlastní zahradou, kde je účelem minimalizovat podíl bioodpadu v komunálním odpadu a to za předpokladu, že bioodpad bude vlastními silami zrecyklován v kompost a znovu využit při zahradních činnostech.

Recyklace bioodpadu - kompostování

I kompostování se řídí určitými pravidly. Do spodních částí kompostu patří hrubší, provzdušněný materiál, tak aby mohla ze svrchnějších pater odtékat voda. Při tvorbě kompostu je výhodné mísit různé organické materiály, jelikož tím získáme materiál s více minerály a živinami. Nesmíme zapomenout hledět i na další faktory, které hrají významnou roli při tvorbě kvalitního kompostu. Jedná se o poměr dusíku a kyslíky, přítomnost mikroorganismů a především vhodná vlhkost kompostovaného materiálu.

Kompost vzniká ve třech fázích, kdy při první z nich dochází k zahřátí organických materiálů až na teplotu 60°C vlivem mikroorganismů, následuje fáze snižování teplot, kdy již jednotlivé složky kompostu nelze snadno rozeznat. Finální fází je ustálení teploty kompostu na okolní teplotu. Mladý a čerstvý kompost můžeme získat za 2-6 měsíců, kvalitnější a vyzrálejší za 6-12 měsíců. Kompost se doporučuje každý měsíc promíchat, tak abychom zajistili dostatečný přísun vzduchu.